Snídaně pro duši #6

Ranní Snídaně pro duši mají smysl ve chvíli, kdy jsou všichni v nepohodě. Radši bychom měli vyladěnou chvíli bez potíží a napětí, ale je to jinak. Ve středu 6.5.2026 ráno šli poslanci domu po půl druhé a v sedm třicet přišli na snídani alespoň někteří a s nimi zaměstnanci Sněmovny a Senátu. Pak terapeuti, lékařky, duchovní… Ke snídani mnoho dobrot a k tomu přidala hlubokou osobní výpověď Lucie Vopálenská, redaktorka ČRo Plus. Díky, že ji k nám pozvaly paní Monika Brzesková a Jana Skalková. Díky, uvedla ji paní Ester Weimerová a občerstvení měl tentokrát na starosti pan Otto Vopěnka.

Na stole jsme měli otázku odolnosti a hranic naší osobnosti, hranic slušnosti a odpovědnosti. Ve vědomí, že jsme křehké osobnosti, jsme se navzájem povzbuzovali v tom, že je možné přiznat únavu a slabost a říci si pomoc. Vedle terapeutů Václava Mitáše a Lídy Leskourové jsme měli mezi sebou také MUDr. Vladimíru Lipšovou, vedoucí oddělení pracovního lékařství Státního zdravotnického ústavu. Tedy lidi zkušené a profesně vybavené. A jsou nám po boku i další. 

Není to politické zadání, je to podpora vlády a opozice v každém složení, je to podpora osobnosti zároveň s podporou komunity, celku. Jde nám přece všem o stabilitu státu. A pokud by někomu o ni nešlo, tak musí vědět, že nám o ni tedy rozhodně jde. Tj. Jde o použitelnost pro každého, koho „dobro nezbourá“, jak si můžete v následujících odstavcích přečíst: 

  1. Neposlouchejte automaticky jakékoliv autority předem, nepoddávejte se, držte si vzpřímenou páteř  – předvídavá poslušnost žije v předklonu, bojí se dopředu, usnadňuje nástup autoritářství. Tj. česká připodělanost, která radši nic nedělá, aby… Určitě budou protivníci pouštět hrůzu a strašit. Na víc nemají!
  2. Dejte prostor radosti – veselí a smích pomáhá přežít. A taky zpěv a vtip, karikatury a tak… Taktní a vtipné. V Minneapolis se v zimě 2026 lidé scházeli v kostelech, učili se zpívat popěvky bez ohledu na věrouku. Možná bylo mezi těmi lidmi mnoho bezvěrců. A v mrazu a sněhu spolu chodili po ulicích a zpívali tváří v tvář ozbrojencům: We walk the same ground / But we’ve been torn apart / Put down your weapons / Come sing your part. (lehko si to přeložíte) Výsledek se dostavil.
  3. Zabírejte a zaplňujte prostor – překážejte svou pouhou přítomností protivníkům v jejich záměrech. Nevzdávejte to, nevyklízejte prostor – naopak, kde je místo, tam hledejte kdo z vás může… Střídejte se! Usmívejte se a nechte se třeba vyhodit za dveře. Respektujte jednací řád a využívejte jeho možnosti. Nikdy se nenechte uhnout k vulgaritě…
  4. Organizujte se a zaskakujte jeden za druhého – víc hlav víc ví a víc těl zabere víc prostoru. Nedají neziskovkám podporu? No a co! Nejlepší způsob reakce je, aby těch neziskovek „pro bono“ přibylo či aby neziskovky síťovaly, braly pod sebe další proudy a možnosti dobré práce ve prospěch všech. Jeden může zaskočit za druhého, nechat jej odpočinout a nabrat síly
  5. Projevujte solidaritu – i s lidmi, se kterými byste se za běžných okolností možná ani nesetkali a se kterými nemusíte ve všem souhlasit. Nemusíme pomáhat tam, kde jsou zapojeni všichni. Je dobré vyhledávat nové adresáty. A chodit tam, kam se nechodí, mluvit o věcech, o kterých se nikomu nechce mluvit, protože jsou nezvyklé a divné…
  6. Nadchněte spolupracovníky na všech úrovních pro dobro, pro právo a spravedlnost. Zkuste to, nestýskejte si, že…

sněmovní kaplani

Na základě memoranda podepsaného mezi Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR,  Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v ČR, působí v Parlamentu dva kaplani. Náklady na službu nesou církve a dobrovolní dárci. Služba není hrazena ze státního rozpočtu. 

Pravidelnou službu poskytují téměř každý den podle žádostí o službu za strany zaměstnanců i volených členů Parlamentu. Parlamentní kaple je ve Šternberském paláci, v tzv. Konírně na Malostranském náměstí č. 7/19

Mons. PhDr. JCLic. Milan Hanuš

Milan Hanuš je farářem Římskokatolické farnosti u katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha, je děkanem Královské kolegiátní kapituly Všech svatých a kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta.

 

Studoval na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích, na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci získal titul PhDr. a kanonické právo studoval na papežské Katolické univerzitě Jana Pavla II. v Lublinu, kde získal titul Mgr a JCLic.
V kněžské službě je od svého svěcení v roce 1988. V duchovní správě působil na území pražské arcidiecéze a plzeňské diecéze.
Po vzniku Apoštolského exarchátu řeckokatolické církve pracoval jako kancléř biskupské kurie a administrátor pražské řeckokatolické farnosti u katedrály sv. Klimenta. Působil jako děkan pražského děkanátu a rektor chrámu sv. Kosmy a Damiána v Emauzském klášteře. Za svou činnost při obnově Řeckokatolické církve a vytváření struktur Apoštolského exarchátu byl jmenován papežem Janem Pavlem II. kaplanem Jeho Svatosti. Posléz působil jako generální vikář Apoštolského exarchátu řeckokatolické církve v ČR.

 

Pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka jmenoval Milana Hanuše kanovníkem Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě pražském a kapitulou byl zvolen děkanem. Působí jako soudce Metropolitního církevního soudu. Pražský arcibiskup Mons. Jan Graubner ho jmenoval sídelním kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. Celý životopis najdete na Wikipedii

tel.: +420 603 978 076

email: hanusm@psp.cz

Daniel Kvasnička

Daniel Kvasnička je ve starobním důchodu a pracuje jako nemocniční kaplan v Léčebném a rehabilitačním středisku ve Chvalech – Horních Počernicích.

Řemeslem fotograf a grafik. Po studiích na Střední průmyslové škole grafické v Praze nesměl studovat na teologické fakultě. Nastoupil na prezenční vojenskou službu do Chomutova. Po návratu do civilu pracoval rok v propagaci Hudebních nástrojů v Hradci Králové jako fotograf. Po roce práce v podniku zahraničního obchodu mu bylo doporučeno odejít pro trvající křesťanské zaměření. Na čas pracoval jako fotograf na zámku v Pardubicích. Pak nastoupil v chemičce jako dělník a studoval dálkově studium bez diplomů. Byl v péči profesorů v chemičce, kteří byli stejně postiženi nesvobodou. Také v bytových seminářích u starých otců kazatelů. Po studiu v roce 1985 nastoupil v Děčíně jako pomocný duchovní a zároveň pracoval v technických službách jako písmomalíř a lakýrník. V roce 1988 byl ordinován a jako kazatel správce sloužil Sboru Církve bratrské v Teplicích v Čechách, bytem v Děčíně; sloužil od Chomutova až po Rybniště. V roce 1995 se stal kazatelem správcem sboru v Náchodě a poté v roce 2005 v Říčanech. Naposled, před odchodem do důchodu, sloužil v Novém kostele v Litomyšli.
Má s manželkou čtyři dospělé děti. Na všech místech se účastnil občanského života. Vedl městský zpravodaj v Náchodě, zakládal Místní akční skupinu Říčansko, doprovázel duchovně zastupitele na všech úrovních, vedl kampaň k dohodě státu a církví o církevním majetku a podobně. Je činný na sociálních sítích. 

tel.: +420 604 947 739

email: kvasnickad@psp.cz

Facebook Instagram

vytvořilo studio wwworks s.r.o.