To, že má Česká republika funkční demokratické struktury je vzácnost. Tím pádem ctíme svoje role v běžném životě. Každý z nás. Proto se o stabilitu těchto institucí musíme starat. Starat se o Parlament, vládu i prezidenta. Starat se, to znamená v našem podání modlitbu a tichou službu tam, kde je potřeba.
Často se mluví o kvalitě rozhovoru. O slovníku, který používáme a dodejme – i o kultuře a kvalitě řeči, kterou používáme. Lež i pravda mají svůj rodokmen, někde začnou a pak rostou a zrají. V zavedených demokraciích je možné odvolávat se ke kodexům a dokonce nepsaným pravidlům. Ale takové prostředí roste pomalu a složitě. Ke kultivaci si postupně sloužíme navzájem. Cení se slušnost která dovede nesouhlasit bez útočných vyjádření a zkratek. Naopak je bezcenné hrubiánství, které se ale vžilo jako potřebná součást kampaní i běžného provozu straně. Voliči si představují, že bez razance a silných slov ničeho nedosáhnou. Používání silných řečí nesvědčí ničemu dobrému. Výpady a obvinění v médiích, částečné a neúplné citace bývají běžné.
Naopak. Učme se laskavému, srozumitelnému a snad i vesele vtipnému vyjádření. Takoví řečníci jsou třeba ve sněmovním sále a takoví musí být i voliči. Našel se člověk, který si tet dopisu místopředsedovi sněmovny zkonzultoval před odesláním a dal na rady. A před několika dny mu poděkoval jeden z místopředsedů Sněmovny za slušný a laskavý tón dopisu. Není podstatné, zda si pánové porozuměli ve věci toho dopisu, ale důležité je, že spolu komunikovali na úrovni.
Píšete-li zastupitelům na všech úrovních, není třeba tlačit a naléhat silnými výrazy. Pozor dejte i na tón dopisu, který posíláte. Snažte se prostě a slušně vyjádřit žádost a podpůrné argumenty pro vaše tvrzení. Křesťanský vliv v Parlamentu a vládě má svou historii. Žel, že má církev za sebou některé více méně necitlivé pokusy i v minulých letech. A politici si dobře pamatují. Někdy téměř spasitelské nájezdy, které založily nedůvěru k církevnímu vlivu. Pokud píšete kaplanům, nežijte v představě, že jsou ve Sněmovně jako spasitelé, vyslanci církví, kteří mají zastupitele polepšit a přivést na kolena. Tak to není a nebude. Nebudeme zamračení a přísní reformátoři. Nečekejte, že z nás bude Savonarola a nebo Hus. Ne proto, že bychom se báli ohně, ale proto, že to v této době nemá smysl. Žijeme v době parlamentarismu. Mluvíme spolu.
Dostali jsme dopis, máme jej oba: „Rád bych spoluorganizoval Národní modlitební snídani (National Prayer Breakfast) v Parlamentu ČR. Vzhledem k tomu, že jste sněmovním kaplanem, rád bych znal Váš názor. Myslíte, že by se něco podobného formátu dalo zorganizovat? Nejedná se o modlitební snídani přímo ve sněmovní kapli; jednalo by se o akci oficiální, spojující na symbolické rovině nejrůznější strany.“
Tradice národních modlitebních snídaní přichází především z ústavních institucí USA. Je jistě dobrá a užitečná. V našem prostředí ale nemá tradici. V našem prostředí nemá potřebnou ozvěnu, zájem a podporovatele. Není možné ji prostě zařídit, zaplatit a s dobrým úmyslem uspořádat. Pochopte to, prosím.
Co ale můžeme už dnes, je ona vděčnost, laskavost a umírněnost. Nabídka služby. Na tom všem se dá pracovat v modlitbách a také slovem. Psanými i vyřčeným.
