Jaký pohled mají na službu záložáci sami, co vzkazují politikům a jak vnímají vojenský svět?
Snídaně pro duši je prostředím, kde by se všichni účastníci rádi nadechli nějaké laskavé atmosféry, naděje, chuti do života… Jenže, pokud máme mít toto téma a pozvali jste si vojenského kaplana, tak se máme bavit o tom, že se lidé připravují na peklo (zedníci, architekti, právníci, zdravoťáci), připravují se na to, že to postavili, zase zbourají. Chystají se na situace, ve kterých neplatí žádné právo. Jsou v místech, kde se potlačuje individualita a samostatnost, už žádný osobní příběh, to lidské musí počkat. A buduje se uniformita, připravenost podřídit se, slepě poslechnout, připravenost život vzít, ale i svůj život dát. Tak to nakonec voják nakonci základního výcviku slavnostně odpřísáhne:
„Já, voják, vědom si svých občanských a vlasteneckých povinností, slavnostně prohlašuji, že budu věrný České republice. Budu vojákem statečným a ukázněným, budu plnit úkoly ozbrojených sil a budu dodržovat právní a vojenské předpisy. Svědomitě se budu učit ovládat vojenskou techniku a zbraně, připravovat se k obraně České republiky a budu ji bránit proti vnějšímu napadení. Pro obranu vlasti jsem připraven nasadit i svůj život. Tak přísahám!“
Proč se dnešní člověk rozhodne vstoupit do Aktivních záloh Armády ČR? Může to znamenat i nasazení a válku… A přesto dnes, různí lidé z různých profesí, dobrovolně podstupují vojenský výcvik a při civilním zaměstnání se připravují na obranu země.
Motivace vojáků – průzkům mezi záložáky AZ INFo
- Dotazníkové šetření mezi vojáky v AZ
Sběr dat proběhl mezi 20. 8. – 23. 9. 2024. Bohužel dotazník nebyl poslán všem vojákům v AZ, jak bylo původním záměrem.
Výsledky:
- Motivace ke vstupu – nejčastěji (95 %) obrana země, touha získat zkušenosti a dovednosti, možnost vyzkoušet si techniku a zbraně, udržovat fyzickou kondici. Finanční motivace a reklama jsou nepodstatné.
- Plány do budoucna – 80 % chce opakovat zařazení.
- Hodnocení služby:
Pozitiva – zajímavé zážitky, nové znalosti, pocit užitečnosti, dobré vztahy, důvěra ve velitele jednotek AZ. Negativa – pomalý proces přijímání, nedostatečné informace
před KZP, chybějící výstrojní součástky, omezení času na soukromý život, problémy se zaměstnavatelem, nevyužívání civilní profese armádou, nepružnost, byrokracie.
A kaplan dodává: obrana země, v konkrétní polické situaci – Ruská invaze na Ukrajinu, otec i matka. Být přirpaven, aktivně vyjádřit – i čísly, aby to viděli spoluobčané, i politici, že proti rusku se chceme bránit, jsme ochotni nasadit život. Nepochopení ze strany rodin a okolí. Plus další mix.
Kaplanova osobní motivace:
Rodinný přítel plk. Miloslav Kloubek sloužil jako kaplan dlouhé roky. Onen pověstný vojenský řád mi ale nešel dohromady s Mílovou milou a mírnou povahou a s jeho zajímavým vyprávěním z vojenské služby (při přednáškách pro sbory). Během teologických studií mi tedy nemohla nevyvstat otázka, zda nemám službu kazatele nasměrovat také k vojákům.
O potřebnosti kaplanů v armádě mě pak nejvíce přesvědčili sami vojáci, které jsem mohl potkat (mám na mysli Martu a Marka, učitelku s manželem vojákem ze školy Noe z Pardubic, vojáky, které jsem mohl potkat během praxe, kterou mi zařídil Míla Kloubek během studií). Byť ateisté, vděčně vzpomínají na svého „padreho“. Rozhodl jsem se tedy vstoupit otevřenými dveřmi – zatím do aktivní zálohy (Dříve tato možnost nebyla. Mám tak dva roky vyzkoušet si, co to znamená).
To je hlavní linie, ale různých postrčení a důvodů, i čistě praktických, by bylo více. Např. jsem sportovec a jsem zdravý, mám vysokou teologickou školou. Podmínky pro kaplanskou službu jsou poměrně vysoko nastavené a vstoupit do ní může z našeho malého církevního rybníka málokdo.
Těším se na setkávání se s lidmi z necírkevního prostředí, kteří nemají vztah k církvi a evangelium je pro ně zcela nové. Ale také mě láká služba, která z podstaty není definovaná jako misijní, ale jako podpora lidem (Proto jsem si i dělal kurz Komplexní krizové intervence)
Takže jsem k tomu spěl – ale s válkou jsem nepočítal, s misemi ano, ale ne s válkou v Evropě, natož v naší zemi (a považuji stále za dost dobře možnou). Právě – máme s manželkou tři děti – jde mi o vlast, nevím, zda bych dokázal utéci.
Co může těmto lidem nabídnout farář? Jak vypadá kaplanská služba u Aktivních záloh, jaká jsou její specifika a proč je přítomnost duchovního pro mnohé vojáky důležitá? Jak se snese víra a uniforma? Kdo kaplanovi velí? Bůh, generál nebo politik? Co svoboda svědomí a poslušnost mocným? A když se změní vláda?
„Ale já nechci, aby mě někdo obracel na víru“ tvrdil jeden voják a já mu odpovídal: „Já tu jsem proto, abych vojáky povzbuzoval, ne je obracel na víru.“
Ale hodně zapůsobila jeho etická přednáška – že cílem armádního systému je odpoutat člověka od rodiny a osobního života a vést ho k připravenosti poslechnout rozkaz – jakéhokoliv nadřízeného (i když ho osobnostně nesnáším), i bez porozumění k čemu to je. Že smyslem armády je naučit se zabíjet, zabíjet a ničit a nakonec být připraven dát svůj život (budu vás držet za ruku až budete umírat). I za lidi, kteří v průzkumech říkají, že by nebyli ochotni bránit vlast
Že kaplani chtěli být bez hodností, že mají přístup k veliteli. – stojí uvnitř a trochu stranou, nesoutěží, nejde jim o místo, nejsou konkurence.
Jak jsem to dělal já?
Těžil jsem z dobré práce mých přechůdců a kolegů – instruktoři mě znají. To mi otvírá dveře i u nadřízených. To je vidět.
Celkem jsem měl tři bohoslužby a každá byla v rámci možností plně navštívená. Někteří přišli protože jsou věřící, někteří proto, že nebylo co lepšího dělat, ze zvědavosti. Bohoslužby jsem postavil ekumenicky – přivítání, čtení žalmu, modlitba, evagelium, kázání, přímluvné modlitby, požehnání. Důrazně jsem je vedl – kdy vstát, kdy si sednout. A v úvodu jsem vždy řekl větičku o smyslu bohoslužeb – naděje a setkání s tím, co nás přesahuje, odpočinek, čas pro zkoumání hloubky našeho života ve vtahu k nebeskému otci. Kázal jsem na texty – 1. Lk 6,27-38 Boží matematika, která počítá jinak než tento svět (dar malé vdovy), vidětto podstatné, co je možná očím světa neviditelná hodnota vojákova života, učí nás vidět to, co je pod uniformou. > o lidské důstnojsti v očích JK. 2. Lk 6,27 – Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. 28 Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují. 29 Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili! 30 Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět. 31 Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi. … O nesamozřejmosti lásky – normální je milovat a fandit životu – kterou v nás vojenské řády, poslušnost, potlačování sebe sama, když se zavelní ztrácíme své domovy, rodiny, nemůžeme chodit v pantoflích do sprchy….láska není samozřejmá – stejně jako kamarádství mezi vojáky > výzva k obětavosti jeden za druhého. vděčnosti za mnaličkosti. Princip i do domácích vztahů. 3. Hledejte, proste, tlučte Mt 7,7-10 – 7 Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno.– připravujeme válku, ale se zabíjením nesouhlasíme (ježek přes cestu) – hledáme život, hledáme jak zvládnout náročnou situaci výcviku a těžkosti, doloučení od rodiny, hledáme smysl toho všeho. tvar, cvičený k tomu čistit zákopy, zastaví a nechá přejít ježka, chceme naplněný život. > pomáhat hledat smysl toho, co děláme v zornému úhlu Božího království a Božího zaslíbení, že najdeme, povzbuzení k hlubokému hledání. Reakce na bohoslužby jsem měl pozitivní. Mnozí přišli i opakovaně. Vnímali to jako ostrov normality, místo, kde mohou odpočinout, načerpat, nejlepší bohoslužby, kde byli… nejvíc mě potěšilo, že kluci z pokoje, kteří mají věřící partnerky projevili ochotu s nimi chodit na bohoslužby. Ne-li víc. Ota možná začne někam chodit – zaujal ho Hrabal. Tom taky. Rezonovaly přímluvy – zvláště za rodinu. Jeden kluk ocenil citlivost.
Mně oslovují rozhovory, poslouchám lidské příběhy, jsem připraven vyslechnout, ocenit, poděkovat…budovat důvěru. A sám dostávám také dost – právě z těch příběhů, vyprávění, ale i znalostí, různé pohledy.
Specifika AZ – je třeba to vybudovat, vojáci se vrací domů, není to jejich profesní život, mají vysokou motivaci. Otázky mají. Ptají se.
Jak se snese víra a uniforma? Kdo kaplanovi velí? Bůh, generál nebo politik?
Odpovědí je zkušenost dalšího kaplana – Honzy Valeše: „Cože, ty někam jdeš? Ty od nás odcházíš?“ ptá se voják kaplana. „Jo, nadřízený mě chce jinde … “ Následuje tázavý pohled: Tvůj nadřízený … ten nejvyšší?“